RYBAŘENÍ

Zážitek s okouny.
Letos (2001) na podzim jsem vzal Péťu s Tomáškem k Vltavě s tím, že si půjdeme zachytat okouny způsobem chyť a pusť. Ono taky v místě, kam chodím v nynější době opravdu sporadicky, se nedají chytit větší kusy. Ze zahrady jsem měl doma slušnou zásobu žížal, neboť pěstujeme v akváriu sumečka amerického, který žížaly miluje a hltá je, až má břicho k prasknutí a žížaly mu lezou z tlamy. Mimochodem, děti se na krmení vždy velmi těší.
Především pro Tomáška to byl zážitek, byl na rybách poprvé. Nejlepší je dát na háček žížalu, na silon jedno drobnější olůvko, nahodit a pomalu vláčet cukavými pohyby a navíjet. Když je den, můžou se okouni strhat, který dříve zabere. Tento den jsem ovšel prožil nevšední zážitek. Po jemném záseku jsem okouna pomalu přitáhl ke břehu, aby jej děti viděly. Pak jsem jim půjčil prut, aby si jej trošku povodily. Sledovali jsme bedlivě dění ve vodě, když tu najednou se okolo zaseknutého okounka objevili další tři a snažili se mu z tlamy visící kousek žížaly sebrat. Jaké bylo ovšem naše překvapení, když menší okounek záhadným způsobem vytáhl tomu zaseknutému háček se žížalou z tlamy a sám se zasekl. Smáli jsme se všichni tomu, že zaseklá velká ryba, ještě nemusí znamenat větší úlovek. Ještě jsem o podobném případu neslyšel.

7.4.2000 jsem byl s Péťou na rybách. Ne že bych chtěl něco chytit, ale chtěl jsem ho vytáhnout k vodě. A hle, voda se již zřejmě ohřála a ryby braly. Teda okouni a ježdíci. Takže čudly. Ale kluk měl z toho radost, hlavně když jsem mu dal po záseku prut do ruky, byl úplně nadšenej. Jednoho většího okouna jsem mu vzal a žena mu jej udělala druhý den k obědu. Kdybyste ho slyšeli, jak o tom všem vypráví..

V roce 1999 jsem byl se švárou u nás na Vltavě na rybách. Seděli jsme u vody, měli nahozeno na těžko, na háčku žížalu. Občas se chytil nějaký okoun. Většího jsme vzali, ale většina jich byla malých. Tak tam sedím, až jsem si řekl, že přehodím. Tak vezmu za prut a začínám navíjet. Asi po 1 metru navinutého vlasce cítím záškub. Říkám si, asi okoun, ale nějak se pěkně pere. To už ale rybu přitahuji ke břehu a koukám štika. Volal jsem na šváru, ať veme podběrák a pomůže mi jí vyndat, ať se neutrhne. Měla 52 cm, takže chudák skončila v tašce. Švára pak se mnou vůbec nemluvil.