HOUBAŘENÍ

V roce 1998 jsem byl u tchána na chatě na houbách. Vzal jsem s sebou Péťu, takže jsem nemohl nikam daleko. Navíc místní les je plný příkopů a roklí. Část lesa je vykácena kvůli vodovodu. Při kraji je cesta a u ní asi metrový pruh náletu břízy, modřínů a smrčků. Tam vždy najdu nějaké klouzky a občas i toho kozáka. Tak jsem tam s klukem vyrazil, ať má radost, že něco najde. Jak tam sbíráme, najednou vidím pěknou skupinku muchomůrek červených. Tak volám na kluka, ať se jde na ně podívat. (Už je zná a ví, že se nesmějí sbírat.) Pak mne zaujala hned vedle pod smrčkem velká boule v mechu. Tak jsem jej ze zvědavosti odhrnul a nevěřil jsem svým očím. V tom metrovém pruhu, hned u cesty - praváci. A hned rodinka pěti. Ten největší nadzvedával mech a ty ostatní jsem musel doslova vypreparovat ze země a mechu. Pak jsem tedy procházel ten proužek a pořádně koukal pod stromky. Našel jsem ještě tři rodinky pravých hřibů. Švára, kterej běhal všude po lese, přinesl pár klouzků a poddoubků. Když viděl co jsem s Péťou přinesl, bylo vidět jak ho to naštvalo. Navíc mi nikdo asi ani dnes nevěří, kde jsem ty praváky našel.

Tento víkend jsem se těšil, že si vyrazím na houby. Již minulý týden jsem našel pár čirůvek májovek, ale díky suchu, které před tím bylo, byly spíše sušené. Vzal jsem s sebou i Péťu, protože se strašně těšil, že půjdeme na houby. Málem mě nenechal ani odemknout chatu. Péťa si vzal košíček, já kudličku a už jsme vyrazili. A opravdu. Našli jsme krásné nově vyrostlé čirůvky májovky. Docela jsme jich našli hodně. Já je mám rád pro jejich křupavou konzistenci i po uvaření, nejčastěji je přidávám do polévek, ale naložené do kyselého nálevu jsou též vynikající. Problém je jen ten, že znám jen tři místa, kde rostou. Ale jako první jarní houby mě vždy potěší.

Tak jsem si vyrazil na houby. Po referencích ostatních jsem usoudil, že houby rostou.
Houby !!!
NEROSTOU, teda alespoň ne na Příbramsku. Jezdím do stejného lesa již deset let, ale tak bídnou úrodu jsem ještě nenašel. Vítr se mi mohl prohánět v košíku . Ještě, že jsem našel místečko okolo jedné břízy, kde bylo sedm kozáků . To bylo chvilku potom, co jsem vešel do lesa. Takže mi nejprve srdce zaplesalo. Pak jsem na jednom místě našel hřiba kováře a hřiba smrkového . Po další velice dlouhé době, kdy jsem nezavadil pomalu ani o prašivku, krásný velký hřib hnědý . Taky jsem potkal pár klouzků .
Co je na zdejších lesích a houbách zajímavé, již nejednou se mi stalo, že jsem houby sbíral přímo na cestě. Jak dnes, kdy jsem našel skupinku klouzků přímo uprostřed kamenité cesty.
Nebýt docela pěkného počasí, tak bych byl hodně zklamaný. Tak snad příště.

Letošní jaro nebylo, nebo vlasně ještě neni nijak přívětivé pro houbaře. Vždy se těším na první čirůvky májovky, ale letos je velké sucho. Ale přeci jsem po pár deštících tři našel. A navíc jednoho žampióna. Takže si je nakrájím do polévky. Hlavně májovky mají svou osobitou silnou vůni a i po uvaření v polévce si zachovávají tužší konzistenci a to mám na nich rád. Jeden rok, kdy jich bylo opravdu hodně jsem si jich naložil několik skleniček do octového nálevu. Byly vynikající. Tedy alespoň mě moc chutnaly.